Vnitřní izolační systémy

Vnitřní izolace se doporučuje provádět v těch případech, kdy izolaci není možné provádět u renovovaného objektu na vnější straně obvodového zdiva, např. u památkově chráněných budov. Vnější izolaci bychom však měli vždy dávat přednost, a to zejména ze stavebně-fyzikálních důvodů. Vnější izolací se totiž snadněji minimalizují tepelné mosty a toto konstrukční řešení se vyznačuje vysokou tepelnou účinností.

Dvě krátká videa ukazují vnitřní izolace v praxi:

https://www.youtube.com/watch?v=oH-M9jFjK5E
https://www.youtube.com/watch?v=7O3gCsNCfSY

PŘÍKLAD

Systémy vnitřních izolací je možné kombinovat se stěnovým vytápěním, jak je uvedeno na následujících obrázcích, dále je zobrazeno provedení vnitřní izolace z nastříkané celulózy a z aerogelu.

Stěnové vytápění v montovaném stavebním dílu z jílu v kombinaci s vláknitou izolační deskou z měkkého dřeva („hobra“) provedené tzv. suchou montáží - připevněním na nosnou konstrukci (zdroj: WEM Wandheizung GmbH)

Stěnové vytápění v montovaném stavebním dílu z jílu v kombinaci s vláknitou izolační deskou z měkkého dřeva („hobra") provedené tzv. suchou montáží - připevněním na nosnou konstrukci (zdroj: WEM Wandheizung GmbH)

Stěnové vytápění na vnitřní izolaci vyrobené z lýkových vláken

Stěnové vytápění na vnitřní izolaci vyrobené z lýkových vláken (zdroj: Oesker 2007; http://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Datei:Wallheating_pipes_on_bast_fiber_ insulation.jpg&filetimestamp=20071223213245)

Aplikace vnitřního izolačního systému ze stříkané celulózy – vhodný zejména v případech nerovných povrchů (zdroj: Isocell GmbH)

Aplikace vysoce účinné aerogelové vnitřní izolace s koeficientem tepelné vodivosti λ 0.16 W/mK (zdroj: Schulze Darup)

Při projektování se musí vždy dbát na to, že u obytných staveb je třeba docílit určitých stavebně-fyzikálních řešení, která jsou nezbytná pro zajištění dobrého klimatu v místnostech a hygienicky nezávadné kvality vzduchu ve vnitřních prostorách.

Před plánováním vnitřních izolací je vždy třeba provést podrobnou analýzu konkrétní situace. Hlavní nedostatky vnitřních izolací vznikají z toho, že při nich v budovách dochází ke vzniku složitých stavebně-fyzikálních podmínek. Vždy je proto se snažit o takové spolehlivé řešení, které by vylučovalo vlhkost a v důsledku toho i možnou tvorbu plísní. Kromě toho je třeba zaručit, aby v dřevěných částech nedocházelo ke zvýšení vlhkosti, zejména pak u konstrukcí z masivního dřeva.

Dosažitelné hodnoty U jsou zde obvykle nižší než u vnější izolace. Úspory tepla jsou navíc omezené tepelnými mosty, které obvykle vznikají ve spojích stavebních prvků. Počáteční mírná cenová výhoda se může často změnit v nevýhodu tehdy, když je třeba provést nákladné dodatečné práce v místech spojů různých stavebních prvků (např. v místech uložení stropních trámů na nosné zdivo). To platí zejména v případě, kdy musíme vynaložit velké náklady na to, aby zůstaly pohledově zachovány detaily trámových stropů, například v místech jejich křížení a spojů

Další nevýhodou vnitřních izolací je skutečnost, že zmenšují obytnou plochu místností. Snižuje se celková využitelná či pronajímatelná plocha místností, což snižuje ekonomický přínos stavby.

Zvláštní pozornost při provádění vnitřních izolací na obvodové stěně musíme věnovat místům, kde nosné trámy stopů nebo vnitřní příčky procházejí izolační vrstvou (pokládanou zevnitř na obvodové nosné stěny). Zde se tvoří tepelné mosty s vysokým součinitelem tepelných ztrát. Tepelné mosty nejen výrazně zhoršují celkovou energetickou bilanci, ale zároveň mohou vést k výskytu mimořádně chladných oblastí na vnitřní straně obvodové stěny, na nichž se může srážet vlhkost. Proto se doporučuje tepelné mosty ve stavbě vždy lokalizovat. Tepelné mosty v místě styku konstrukčních součástí lze omezit použitím izolačního klínu nebo izolační desky do hloubky 30 cm. Tímto opatřením se prodlouží dráha odcházejícího tepla, čímž se účinek tepelného mostu výrazně sníží.