Minimalizace tepelných mostů

Za tepelné mosty se považují slabá místa v obvodové konstrukci stavby, která ve srovnání s průměrnou hodnotou koeficientu přenosu tepla vykazují horší hodnoty. Tato místa je proto nutné z hlediska tepelných ztrát posuzovat samostatně. Rozdíl mezi oběma hodnotami se vyjadřuje koeficientem ztrát vlivem tepelného mostu (Ψ) in W/mK.

Tepelné mosty se u budov obvykle vyskytují například na hranách a nárožích nebo u výstupků vyčnívajících z fasádního pláště budovy. V určitých případech však mohou vznikat i „negativní tepelné mosty“, a to zejména v případech, kdy izolace obaluje celý roh budovy.

Při výpočtech tepelných ztrát u jednotlivých prvků a částí budovy však tento kladný vliv „negativních tepelných mostů“ hraje v konečném výsledku jen zanedbatelnou roli.

Významné je i půdorysné řešení. Ve vnitřních koutech dochází vždy ke vzniku tepelných mostů.

Pro minimalizaci vzniku tepelných mostů v okolí oken je nutné, aby tepelná izolace přesahovala okenní rám pokud možno co nejvýše.

Jaká další kritéria vyplývají z jednotlivých konstrukčních řešení:

Konstrukce dřevěné s nosnými sloupy a dřevěnými rámy

Při výpočtu hodnoty U se vychází především z podílu dřeva a izolace a z velikosti ploch, které jsou do výpočtu zahrnuty. Kromě toho musíme zvážit i význam tepelných mostů v místech soklů, v místech uložení stropů, v místě, kde začíná střecha, a případně i tam, kde jsou vnitřní dělící příčky napojeny na obvodovou stěnu.

Konstrukce obvodových stěn z plných dřevěných profilů s vnější izolací

Pokud je tepelná izolace umístěna na vnější straně stěny, pak ke vzniku tepelných mostů v místech, kde na sebe různé materiály navazují, nebo se dotýkají, obvykle nedochází. Do stavebně-fyzikálního výpočtu tepelného toku však musíme zahrnout soklovou část a místo, v němž se svislá část protíná s konstrukcí střechy. Jedná se o místa, ve kterých vznikají, v důsledku půdorysného řešení a existence vnějších rohů, negativní tepelné mosty. Problematická místa, kde se tepelné mosty tvoří, jsou tedy pouze ta, ve kterých uchycovací kotvy procházejí izolačním tepelným obkladem.

Obvodové konstrukce z masivního zdiva se skladebným izolačním systémem (ETICS)

Pokud jde o tepelné mosty, pak platí totéž, co pro masivní dřevěné konstrukce. V místech návaznosti (průniku) vnitřních zdí a stropních konstrukcí problémy nenastávají. Zůstávají výhody vyplývající ze soklových částí, míst spojení se střešní konstrukcí a míst, kdy je izolace okolo vnějších rohů provedena důsledně v plné tloušťce. Problém dnes nepředstavuje ani nutnost připojení vnějších technologických stavebních prvků a konstrukcí (včetně technologických zařízení) na plášť budovy. Pro jejich upevnění je dnes k dispozici celá řada nosných a roštových konstrukcí, kotvených skrze izolační obklad do nosné zdi. Tato kotevní místa a průniky však musíme do seznamu existujících tepelných mostů a do tepelné bilance vždy započítat.

Obvodové (vnější) zdi se zavěšenou fasádou

V podstatě zde platí totéž, co u vnějších, obvodových zdí se skladebným izolačním systémem ETICS. U tohoto řešení se nevznikají žádné problémy s připojováním a kotvením lehkých fasádních desek na nosný rošt, protože tvoří součást dodávaného systém. Přesto musíme u většiny těchto konstrukčních řešení do výpočtu celkové bilance zahrnout i vliv tepelných mostů vznikajících v místech kotvení nosného roštu.

Jednoplášťové konstrukce vnějších zdí

Všechny konstrukční prvky s odlišným součinitelem tepelné vodivosti musíme do bilancování vlivů tepelných mostů zahrnout. To se zejména týče míst uložení stropní konstrukce a stěn s protihlukovou ochranou. Na druhou stranu však v místech soklů (podezdívek) a v místech připojení konstrukce střechy vznikají negativní tepelné mosty, které představují alespoň malou výhodu při sestavování celkové energetické bilance (energetické náročnosti).

Dvouplášťová konstrukce obvodových zdí

V zásadě zde platí totéž, co pro konstrukční řešení vnějších zdí se zavěšenou fasádou.