Izolační materiály umožňující difúzi (tj. materiály vyrobené z minerálních nebo rostlinných vláken) jsou v těchto případech velice vhodné. V případě omítek rovněž materiály, které umožňují difúzi, například jílové nebo vápenné omítky. Důvodem je zabránit hromadění vlhkosti uvnitř desky, a tím vzniku plísní. Z izolace z difúzního materiálu může vnitřní vlhkost unikat ven.

U materiálů, které nejsou difúzní, tedy difúzi neumožňují, musí být na vnitřní straně izolace provedena parozábrana.

Parozábrana je fólie, která zabraňuje šíření vodní páry, neboť nepropouští vlhkost. To zabraňuje pronikání vlhkosti (vodní páry) z interiéru do tepelné izolace objektu.

V porovnání s vnější izolací není obvodová stěna prohřívána z interiéru. Pro je zde rosný bod posunutý směrem dovnitř a nachází se mezi zateplenou vrstvou izolace a chladnou obvodovou stěnou. V tomto rosném bodu se sráží vlhkost a vzniká riziko vzniku možných plísní. Z tohoto důvodu by k pokládání vnitřní izolace měl být přizván zkušený znalec, schopný komplexně posoudit situaci ze stavebně-fyzikálního hlediska.

Mimo jiné je třeba zabránit tomu proudění vzduchu kolem izolace. Proto izolační materiál musí celou plochou přiléhat na podklad, tj. povrch obvodové stěny. Kromě toho musí být pečlivě projekčně připraveno provedení všech detailů a míst, kde izolace navazuje na strop, na dělící vnitřní stěny a příčky! Izolaci je třeba bočně přetáhnout zejména v místech, kde se kříží železobetonová konstrukce stropu s konstrukcí stěn. Dodatečnou ucpávkovou izolací je třeba zabránit vzniku tepelných mostů směrem k obvodové stěně.

Jako dodatečné opatření může pomoci vytápění – zabezpečení dodávky tepla do místnosti tak, aby teplo bylo rovnoměrně rozprostřeno po celé délce vnitřní izolace. Tím dojde alespoň k částečnému zvýšení teploty v nejvíce ohrožených místech.

Příznivý vliv na udržování vnitřní vlhkosti na co nejnižší úrovni má například použití vhodných vzduchotechnických zařízení s ventilátory.

U dřevěných trámových stropů je vždy nezbytné pečlivě provést vzduchotěsnou izolaci („zapečetění”) míst, kde trámy pronikají izolační vrstvou. Tím zabráníme pronikání vlhkého vzduchu směrem ven.

Pokud na tuto stropní desku položíme izolaci shora (ne tedy na sklepní podhled, jak je obvyklá praxe), pak izolace podlahy/stropu a stěn tvoří souvislou a celistvou vrstvu.

U vnitřních izolací je to v podstatě vždy proudění a pronikání vzduchu. To způsobuje škody na stavebních konstrukcích, protože teplý a vlhký vnitřní vzduch proniká ven, postupně se ochlazuje, a v důsledku toho kondenzuje vlhkost.