Ventilátorový dveřní zkouška vzduchotěstnosti je metoda, kterou se prokazuje míra vzduchotěsnosti budovy. Pro tento účel se ventilátor, který vytvářející přetlak, umístí na křídlo vstupních dveří a tlakový rozdíl se postupně zvyšuje až na 50 Pascalů (ekvivalent tlaku 5 mm vodního sloupce).

Naměřené hodnoty se odečítají a vynášejí se do soustavy souřadnic vzorce/vyhodnocovacího systému (objem vháněného vzduchu, tlakový rozdíl). Při dosažení hodnoty 50 Pascalů se měří vzniklý přetlak i podtlak. Tyto hodnoty se obvykle navzýjem velice blíží v případech, kdy vnitřní vzduch nemůže unikat mezerami a neutěsněnými místy. Záměrem měření je zjištění hodnoty ACP₅₀, tj. poměr výměny vzduchu při tlakovém rozdílu 50 Pascalů.

Měřené hodnoty jsou registrovány a zaznamenávány v souřadnicovém výpočetním systému (průtok vzduchu/tlak, tlakový rozdíl). Při dosažení 50 pascalů se porovnávají hodnoty jak negativního, tak i pozitivního tlaku. Velikost těchto hodnot je obvykle velice blízká v případech, kdy vnitřní vzduch nemůže unikat mezerami a neutěsněnými místy. Záměrem měření je zjištění hodnoty ACP₅₀, tj. poměr výměny vzduchu při tlakovém rozdílu 50 pascalů.

Místa úniku vzduchu lze zjistit i pomocí anemometru. V tomto případě se měří rychlost vzduchu, který při vytvořeném podtlaku proniká do budovy v místech, která jsou nedostatečně utěsněná. Další alternativu představuje vypouštění kouře tenkou trubičkou z kouřového generátoru, čímž se rovněž zjistí všechna místa, kterými proniká vzduch. V místech netěsností, která jsou jen obtížně přístupná, je možné volit i generátor mlhu. Pokud je uvnitř objektu vytvořen přetlak, lze tímto způsobem snadno lokalizovat na vnější straně obvodového pláště všechna místa, kterými vzduch uniká..