Ventilátorová dveřní zkouška vzduchotěsnosti

Těsnost budovy se prověřuje speciální zkouškou s pomocí ventilátoru, který v budově vytváří přetlak (Blower Door Test). Ventilátor se vzduchotěsně nainstaluje na dveřní křídlo. Postupně rostoucí přetlak (rozdíl mezi vnitřním a vnějším tlakem) se postupně zvyšuje až na 50 Pascalů. To odpovídá tlaku 5mm vodního sloupce.

Naměřené hodnoty se odečítají a vynášejí se do soustavy souřadnic vzorce/vyhodnocovacího systému (objem vháněného vzduchu, tlakový rozdíl). Při dosažení hodnoty 50 Pascalů se měří vzniklý přetlak i podtlak. Tyto hodnoty leží obvykle těsně vedle sebe, pokud netěsnost nepůsobí jako klapkový ventil nebo pokud není vliv větru příliš velký. Střední hodnota je naměřená hodnota n50, která udává hodnotu výměny vzduchu při tlakovém rozdílu 50 Pascalů.

Tento test se provádí po dokončení všech opatření na zabezpečení vzduchotěsnosti, avšak ještě zakrytím konečnými povrchovými obklady. Tedy obvykle po osazení oken, po provedení parotěsné zábrany a vnitřních omítek. Vždy se doporučuje přizvat k tomuto měření všechny příslušné řemeslníky. Zkušenost ukazuje, že je to nejlepší okamžik, kdy mají možnost a kdy jsou ochotni všechna chybná místa, které byla touto zkouškou zjištěna, operativně odstranit. Současně k tomu mají na stavbě k dispozici potřebný materiál.

Místa úniku vzduchu lze zjistit i pomocí anemometru. V tomto případě se měří rychlost vzduchu, který při vytvořeném podtlaku proniká do budovy v místech, která jsou nedostatečně utěsněná. Další alternativu představuje vypouštění kouře tenkou trubičkou z kouřového generátoru, čímž se rovněž zjistí všechna místa, kterými proniká vzduch. V místech netěsností, která jsou jen obtížně přístupná, je možné volit i generátor mlhu. Pokud je uvnitř objektu vytvořen přetlak, lze tímto způsobem snadno stanovit na vnější straně obvodového pláště všechna místa, kterými vzduch uniká.

Pokud chceme trvale zaznamenat netěsnosti a místa úniku, můžeme použít měření pomocí infračervené termografie. Je to sice nákladná, ale velice účinná metoda. V případě, kdy v budově vytvoříme podtlak, dochází k nasávání vnějšího vzduchu, přičemž místa, kterými vzduch proudí dovnitř, můžeme termograficky zaznamenat. Čím je rozdíl mezi vnitřní a vnější teplotou vyšší, tím je tato metoda účinnější.

Měření tlakovým ventilátorem – v tomto případě je umístěn v místě okenního otvoru, protože u domovních dveří se pravděpodobně prokázala existence velkých nerovností a netěsností (zdroj: Schulze Darup)